Nejspíš žádný: stálých úkrytů je v Česku necelých 1 600 pro asi 310 tisíc lidí, mapu vede HZS a ostatním zbývá improvizované ukrytí doma.
Otázka se vrací při každé zprávě o dronech nad Polskem a zaslouží si přesnou odpověď místo konejšení. Česko po roce 1990 krytový systém prakticky opustilo a stát to říká otevřeně. Tady je, co ještě existuje, kde to najít, co platí pro zbylých 97 % obyvatel a jak vypadá země, která to udělala jinak.
Co ještě stojí
Stálé úkryty, podzemní prostory stavěné většinou za studené války proti zbraním hromadného ničení, dnes v Česku čítají necelých 1 600 objektů s kapacitou pro přibližně 310 tisíc osob. Tolik uvedl Hasičský záchranný sbor v březnu 2026. Nejvyšší kontrolní úřad popsal trend o tři roky dřív: v roce 2002 evidoval stát 5 178 úkrytů pro 920 tisíc lidí, na konci roku 2021 1 680 úkrytů pro 347 tisíc, tedy zhruba 3,2 % obyvatel. Od roku 2010 klesla kapacita o třetinu a klesá dál; podle kontrolorů stát její úbytek jen eviduje.
Největší kapacitu má Praha: zhruba 670 stálých úkrytů pro 125 tisíc lidí a k tomu ochranný systém metra, který pojme 332 080 osob, a Strahovský tunel pro 15 tisíc. V roce 1990 mělo město 1 143 úkrytů, dnes 675, a magistrát v roce 2025 písemně potvrdil, že nové se nestaví a o obnově starých se neuvažuje.
Důležitý detail, který se v debatách ztrácí: stálé úkryty se otevírají jen při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Při vichřici, průmyslové havárii nebo výpadku proudu do nich nikdo nepůjde, a nikdo tam ani nemá chodit. Zpohotovení úkrytu trvá; nejsou to místnosti s otevřenými dveřmi.
Kde se podívat
Mapa stálých úkrytů existuje a je veřejná. Hasičský záchranný sbor ji vede na adrese terinos.izscr.cz, vrstva „ukrytí“, a naposledy ji aktualizoval 24. března 2026; u každého objektu je odolnost a kapacita. Praha má vlastní mapu na bezpecnost.praha.eu včetně stanic metra a tunelů. Druhá cesta je obecní úřad: zákon o integrovaném záchranném systému mu ukládá zajišťovat varování, evakuaci a ukrytí osob a vést evidenci staveb civilní ochrany v obci. Na krajské úrovni ji vede hasičský záchranný sbor.
Kdo se podívá, nejspíš zjistí, že nejbližší úkryt je kilometry daleko a kapacitně pro jiné lidi. To není chyba mapy; to je stav systému.
Co platí pro ostatních 97 %
Oficiální dokument, Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2030, to říká bez obalu: přístup k ukrytí je v Česku „dominantně založen na improvizovaném ukrytí“. Stát podporuje jen ochranné systémy metra a úkryty vybraných nemocnic; pro všechny ostatní platí, že nejlepší kryt je jejich vlastní dům, správně použitý.
Správně znamená podle druhu nebezpečí, a tady se dvě rady často plete.
Při úniku nebezpečné látky, třeba z továrny nebo cisterny, do vyšších pater: většina chemikálií je těžší než vzduch a drží se u země. Místnost na odvrácené straně od zdroje, zavřít okna a dveře, utěsnit rámy a větrací otvory páskou, ručníkem nebo dekou, vypnout větrání a klimatizaci. Sklep je v tomto případě nejhorší volba.
Při vichřici, tornádu nebo výbuchu naopak dolů: do sklepa nebo nejnižšího patra, do místnosti bez oken, pryč od skla. Proti tlakové vlně a troskám chrání hmota budovy nad hlavou a vzdálenost od oken.
V obou případech zapnout rádio nebo televizi, protože pokyny přijdou odtud. Všeobecná výstraha je kolísavý tón sirény po dobu 140 sekund, může zaznít až třikrát; zkouška, nepřerušovaný tón, houká každou první středu v měsíci ve 12:00. Kdo rozezná jedno od druhého, ví, kdy jít dovnitř. Co mít doma na tři dny, shrnuje návod Jak se připravit na válku (bez paniky); jak by válka v Evropě vypadala pro vnitrozemskou zemi a proč by Česko bylo týlem, rozebírá otázka Co by válka znamenala pro českou rodinu?
Bude se stavět?
Ne. Hasičský záchranný sbor to v březnu 2026 napsal přímo: navýšení kapacity stálých úkrytů na počet obyvatel se neplánuje, protože by vyžadovalo neúměrné náklady, řádově šest bilionů korun, a desítky let výstavby. Koncepce z roku 2021 předpokládá, že úloha improvizovaných úkrytů bude s klesajícím počtem stálých dál růst. Nejvyšší kontrolní úřad státu v roce 2023 vytkl, že úbytek kapacity jen eviduje; z dotázaných středoškoláků 80 % nevědělo, kde je nejbližší stálý úkryt.
Rozhodnutí nestavět má svou logiku: sklep běžného domu chrání před troskami a tlakovou vlnou za zlomek ceny stálého úkrytu a je všude. Má ale i cenu, kterou je dobré znát: Česko dnes nemá kam schovat víc než tři procenta lidí, a to platí pro jakýkoli scénář.
Jak to vypadá, když stát nepřestal
Finsko má podle svého ministerstva vnitra asi 50 500 krytů pro 4,8 milionu lidí, tedy pro skoro celou populaci; zákon tam ukládá stavět kryty u vymezených druhů staveb a Nejvyšší kontrolní úřad dal Finsko českému státu výslovně za příklad, včetně celostátní on-line mapy. Švýcarsko má přes 370 tisíc soukromých a veřejných krytů a svůj cíl, místo pro každého obyvatele, podle vlastního úřadu téměř splnilo. Německo je na tom podobně jako Česko: 579 veřejných krytů pro 478 tisíc lidí, a rušení zastavilo až v březnu 2022. Polsko po inventuře z roku 2023 napočítalo 903 krytů pro 300 tisíc osob a 8 719 jednodušších úkrytů pro 1,1 milionu a od roku 2025 má nový zákon o civilní ochraně.
Tři přístupy, tři ceny. Finsko a Švýcarsko platily desítky let za systém, který stál a stojí; Česko a Německo ušetřily a dnes zjišťují, co za to mají. Pro českého čtenáře z toho plyne věc, kterou žádná mapa nenahradí: v nejbližších letech bude jeho krytem jeho vlastní sklep a bude záležet na tom, jestli ví, kdy do něj jít a kdy ne. A v delším horizontu platí to, co u všech otázek o bezpečnosti malé země: nejlevnější kryt je takový, který nikdy nebude potřeba, a ten se nestaví z betonu, ale z odstrašení, které drží celý kontinent pohromadě.