Co se stane, když Rusko zaútočí na Evropu?
Spustil by se článek 5: útok na jednoho je útok na všechny. Otázka nezní, jestli by se Evropa bránila, ale jak rychle a jednotně.
Nejdřív klid – nic nenasvědčuje, že se to chystá. Ale je to legitimní otázka, podle které dnes plánují všechny generální štáby v Evropě, tak si ji projděme vážně.
Jak by útok nejspíš vypadal
Zapomeňte na kolony tanků mířící na Prahu. Rusko na dobytí Evropy nemá síly a jeho generálové to vědí. Scénáře, se kterými pracují západní analytici, vypadají jinak: omezený, rychlý zásah na okraji aliance – nejčastěji se mluví o Pobaltí – kterému by předcházely měsíce „hybridní" přípravy: sabotáže, drony nad letišti, útoky na kabely a dezinformační kampaně.
Cíl by nebyl územní, ale politický: předvést, že článek 5 je jen papír. Kdyby aliance na obsazení kusu Estonska odpověděla váháním a summity místo vojáky, NATO by ten den fakticky přestalo existovat – a s ním jistota, ve které Česko žije od roku 1999.
Co by se stalo první den
Napadená země by aktivovala alianci. K článku 5 patří jedna poctivá poznámka: není to automat. Říká, že každý spojenec podnikne akci, „jakou bude považovat za nutnou". Jeho síla stojí na důvěryhodnosti – na tom, že o odpovědi není pochyb předem.
Vojensky by první dny patřily silám rychlé reakce NATO a letectvu; na východním křídle jsou už dnes rozmístěné mnohonárodní jednotky přesně proto, aby se od první hodiny bojovalo „za všechny". Česko by kromě vyslaných sil fungovalo jako týl: přes naše území by proudily jednotky, munice a palivo na východ.
Proč Rusko nemůže vyhrát dlouhou válku
Evropská ekonomika je zhruba osmkrát větší než ruská. Evropští členové NATO mají víc vojáků, několikanásobně víc letadel a lodí a průmysl, který se – konečně – rozjíždí i ve zbrojení. Rusko má zkušenou armádu a obrovskou výrobu dronů a munice, ale čtyři roky války ho stály přes milion vojáků a vyčerpaly sovětské sklady techniky.
Proto všechny realistické scénáře počítají s krátkým úderem, ne s dlouhým tažením. Rusko by nesázelo na sílu, ale na čas – na to, že evropská odpověď se zadrhne v hlavních městech.
Na čem by všechno stálo
Na jednotě a rychlosti. To není fráze, to je vojenská veličina: rozdíl mezi odpovědí za hodiny a za týdny je rozdíl mezi incidentem a válkou. A právě proto míří ruské úsilí – výhrůžky, dezinformace, podpora krajních sil – na evropskou soudržnost, ne na evropské zbraně.
Z toho plyne odpověď i na původní otázku. Co se stane, když Rusko zaútočí na Evropu, se rozhoduje už teď: kontinent, který jedná jako celek, dělá z útoku sebevraždu – a sebevražedné války se nezačínají.
Časté otázky
Co je článek 5 Severoatlantické smlouvy?
Závazek, že ozbrojený útok na jednoho člena NATO se považuje za útok na všechny. Každý spojenec pak podnikne akci, „jakou bude považovat za nutnou" – včetně použití ozbrojené síly.
Byl už článek 5 někdy použit?
Jednou, po útocích z 11. září 2001 – vyhlásili ho spojenci na obranu USA. V Evropě zatím nikdy; jeho hlavní práce je odstrašení, aby použit být nemusel.
Co by v takové válce dělalo Česko?
Bojovalo by. Česko je členem NATO, takže by poslalo síly podle aliančních plánů – a zároveň by sloužilo jako logistický týl: přes naše území by na východ proudily jednotky a zásoby.
Použilo by Rusko jaderné zbraně?
Vyhrožuje jimi pravidelně, protože výhrůžky jsou levné. Reálné použití by mu přineslo víc škody než užitku – i proto existuje francouzské, britské a americké odstrašení. Vyloučit to nelze, pravděpodobné to není.
Jak dlouho by taková válka trvala?
Nikdo neví; scénáře sahají od dnů po roky. Jisté je jedno: čím rychlejší a jednotnější by byla evropská odpověď, tím kratší a menší by konflikt byl – a tím spíš by vůbec nezačal.