Co by sjednocená Evropa znamenala pro vojáka?

Lepší výzbroj za stejné peníze a jistotu, že po boku stojí celý kontinent. O nasazení českých vojáků by dál rozhodoval český parlament.

Vojáci mají na řeči o Evropě jednoduchý test: pomůže mi to v poli, nebo ne? Vezměme to tímhle testem.

Řemeslo, které stojí na spojencích

Česká armáda je dobrá a ví, že je malá: zhruba třicet tisíc profesionálů se počítá na jednu větší operaci. Každé cvičení, každá mise a každý plán počítá se spojenci – interoperabilita není módní slovo, je to podmínka přežití. Otázka tedy nezní, jestli bojovat po boku jiných. Zní, jestli to spojenectví bude fungovat i v den, kdy Amerika bude mít práci jinde.

Co vojáka štve na dnešní Evropě

Že platí za chaos. Evropské armády provozovaly na 178 různých zbraňových systémů – proti třiceti americkým. V praxi: munice, která nepasuje, náhradní díly, které nejsou, výcvik, který se nedá sdílet, a ceny, které si každý stát vyjedná sám a špatně. Voják to zná z terénu: houfnice tří ráží tam, kde by stačila jedna. Každá koruna utopená v duplicitě je koruna, která nešla do nočního vidění, munice nebo platů.

Co by společná obrana změnila

Společné nákupy (první vlaštovka: program SAFE za 150 miliard eur, z toho na Česko zhruba dvě miliardy), společnou logistiku, satelity a přepravu – tedy přesně ty schopnosti, které dnes půjčuje Amerika – a velení, které se nesestavuje na summitu až po prvním výstřelu. Pro vojáka v poli: technika, která si rozumí, zásoby, které dojdou, a záda, která jsou krytá. To všechno v NATO a jako jeho evropský pilíř – nikoli místo aliance, ale aby v ní Evropa unesla svou váhu.

A poctivě k tomu, co se nezmění: přísahá se české vlajce a o nasazení rozhoduje český parlament. Suverenita armády nekončí společným skladem munice; končí ve chvíli, kdy se malá armáda ocitne ve velké válce sama.

Všechny otázky →