Má Česko v EU nějaký vliv?

Má – když ho chce používat. Česko má 21 europoslanců, jednoho komisaře a v roce 2022 z předsednického křesla řídilo evropskou odpověď na ruskou invazi.

Skeptický argument zná každý: jsme dvě procenta obyvatel Unie, přehlasují nás, kdykoli se jim zachce. Zaslouží si poctivou odpověď – protože je zpola pravdivý a právě ta druhá půlka je zajímavá.

Co říká skeptik – a v čem má pravdu

Česko má zhruba 2,4 % obyvatel EU. V oblastech, kde se hlasuje většinově, může být přehlasováno a párkrát se to stalo; nejbolestivěji u migračních kvót v roce 2015, které se do české paměti zaryly na generaci. Čechů v evropských institucích pracuje méně, než by odpovídalo velikosti země, a do Bruselu dlouho jezdili čeští politici hlavně vysvětlovat, proti čemu jsou.

Tohle všechno je pravda. Jenže z ní neplyne, že malý stát vliv nemá – plyne z ní, že vliv malého státu není automatický. Je to dovednost.

Jak vypadá, když se ta dovednost použije

Podzim 2022, Evropa v nejhorší energetické krizi od sedmdesátých let, válka za humny – a předsednictví Rady EU drží Praha. Za to pololetí prošly dohody o pomoci Ukrajině, zastropování cen energií a společné nákupy plynu; česká diplomacie svolávala, mířila a uzavírala kompromisy sedmadvacítky. V Bruselu se to pololetí dodnes cituje jako ukázka, že dobré předsednictví nezávisí na velikosti země.

K tomu ty stálé páky: 21 europoslanců (na počet obyvatel víc, než má Německo – systém malé státy záměrně zvýhodňuje), komisař Jozef Síkela spravující program Global Gateway, soudci u evropských soudů. A veto: v daních, zahraniční politice, obraně a rozšiřování má české „ne" přesně stejnou váhu jako francouzské.

Kde vliv doopravdy vzniká

Ne při hlasování, ale rok před ním. Evropská pravidla se rodí dlouho a kdo přijde na začátku s promyšleným návrhem a třemi spojenci, ovlivní víc než ten, kdo na konci hrdinsky hlasuje proti. Malé státy, které tohle umějí – Dánsko, Irsko, Nizozemsko – prosazují své zájmy soustavně; žádný z nich přitom není větší než Česko.

A tady se skeptikův argument obrací naruby. Mimo Unii by Česko nemělo malý vliv, ale žádný: pravidla největšího trhu světa by přebíralo bez jediného hlasu. Skutečná volba malé země nezní „samostatnost, nebo vliv v Bruselu" – zní „židle u stolu, nebo lavice za dveřmi". Čím víc se u toho stolu rozhoduje, tím víc ta židle váží; proto je otázka českého vlivu nakonec argumentem pro silnější společný stůl, ne proti němu.

Všechny otázky →